Několikrát mě to napadne, zvláště v zahraničí. Pozdrav. Největší problémy s tím mám v Itálii.
Představte si následující situaci, vejdete někam ať už je to obchod, muzeum, prostě cokoliv. Samozřejmě, že pozdravíte, ale otázka je jak to udělat.
Když jsem někde v zahraničí, tak se snažím co nejvíce přizpůsobit a začíná to u jazyků a pozdravů. Už jen taková drobnost jako poděkování v místním jazyce je to nejmenší, co by se mělo dělat. Takže, vlezu do třeba do restaurace v Itálii a pozdravím buongiorno, ciao. Tím spustím lavinu italských vět a gest, kterým nerozumím, protože italštinu jsem se zatím nenaučil. Většinou zůstanu stát jako opařený a vysoukám ze sebe v tom lepším případě „do you speak english?“. V horší se zmohu jen na „english?“ a přihodím k tomu úsměv, aby se neřeklo.
Přemýšlím nad tím a možná to až zbytečně komplikuji, ale tak to prostě je. Bylo by lepší, přijít do restaurace a hned říct hello nebo good morning? Tím se hned „prozradit“, že jsem jen další turista? Používat nadále, v tomto případě, italské pozdravy a dát tím najevo nějakou snahu a respekt k místním, za cenu možné trochu trapné slovní výměny? Nebo to, že řeknete hned hello zajistíte to, že personál k vašemu stolu může poslat někoho kdo umí anglicky? Komplikuji to? Ano. Co už.
Slyšel jsem a nevím co je na tom pravdy, že třeba ve Francii a převážně v Paříži, pokud nepozdravíte bonjour tak se s Vámi moc bavit nebudou. Na druhou stranu, pokud použijete tento pozdrav a pak přepnete do angličtiny, budete hned lépe přijati a možná uvidíte nějakou snahu o komunikaci v angličtině. Kdo v Paříži byl mi to může, prosím, potvrdit nebo vyvrátit.
Jak to máte Vy? Snažíte se zdravit v místním jazyce? Zdravíte anglicky pokud neumíte jazyk?
